Recenze: Zřídla - Kristýna Sněgoňová

Recenze: Zřídla – Kristýna Sněgoňová

Pod našima nohama se nachází spousta věcí: třeba vodovody, plynovody, optické kabely, metro… Teda to zrovna v Brně ne, ale zato tam můžete narazit na magická Zřídla – skryté zásobníky mocné energie. Jejich Strážcem se může stát každý, kdo má dar a dokáže se na Zřídla napojit, ať už je to holka z knihovny, divný chlápek od vedle, nebo třeba nenápadný uklízeč z nádraží. Moc Zřídla se dá využít všelijak – třeba pro větší sílu, štěstí, lásku nebo tvoření úžasných věcí. Jenže teď mizí jedno Zřídlo za druhým a je jasné, že za tím stojí někdo ze Strážců. A může to být kdokoliv. Stahují se mraky a hrozí válka o tenčící se zdroje magické energie.

Podle mě…

Druhá kniha Kristýny Sněgoňové Zřídla je temnou urban fantasy, která čtenáři už na úvodních stránkách naservíruje několik dramatický scén. Podobný je i ráz zbytku knihy, jejíž příběh se točí okolo tajemných magických zřídel. Ta disponují obrovskou mocí, kterou však dokáže využít jen několik málo jedinců. A mnozí z nich vůbec netuší, že toto jejich tajemství pod povrchem má své vlastní tajemství pod povrchem!

Už Ben Parker kdysi řekl, že s velkou mocí přichází i velká odpovědnost. Hrdinové, kteří nás knihou provádí, si toho jsou vědomi, jsou to však pořád jen lidé. Autorka je vykreslila velmi realisticky, tedy s klady i zápory. Můžeme tak sledovat, jak bojují se strachem, bolestí nebo třeba s alkoholem. Velké téma je i vyrovnání se s minulostí, která v knize představuje pomyslnou vedlejší linii příběhu.

Čím hlouběji se do knihy noříme, tím zřetelněji z ní vystupuje, že v tomto případě moc není dar, ale prokletí.

Tato pochmurnost provází celý příběh. Zřídla si tak v sobě nesou skoro až depresivní podtón, který z nich nečiní zrovna oddechové čtení. To vše navíc podporuje i zasazení do surového prostředí brněnských ulic, občasná vulgarita, černý humor a pochopitelně i nějaké ty mrtvoly.

Kniha se mi četla dobře, měla svižné tempo a detektivní zápletku, která byla navíc ještě okořeněný o prolínání minulosti a přítomnosti. Uznávám ale, že tyto dvě linie od sebe mohly být jasněji oddělené, např. názvy kapitol. Za mínus považuji i to, že některé scény z minulosti se zdály zbytečně osekané a snesly by více rozpracovat. Jinak se mi ale kniha Zřídla zdála promyšlená od začátku až do konce. Ten byl sice od určitého momentu trochu předvídatelný, autorka si však i navzdory tomu dokázala udržet čtenářovu pozornost, takže to nebyl zase takový problém.

Když to shrnu…

Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala – trochu surovější českou fantasy, ve které není nouze o napětí a velkou dávku magie. Autorka zpracovala neotřelý námět, který sice od určitého bodu směřoval k předvídatelnému závěru, kupodivu to však příběhu příliš neuškodilo. Plusem byly i kvalitně a uvěřitelně zpracované postavy, české prostředí a detektivní zápletka.

Láká vás česká fantasy tvorba? Znáte knihu Zřídla? A co autorčinu prvotinu Krev pro rusalku?

Těším se na vaše komentáře,

Péťa

 

Bibliografická citace: SNĚGOŇOVÁ, Kristýna. Zřídla. První vydání. Praha: Epocha s.r.o., 2019. 397 stran. Fantastická Epocha. ISBN 978-80-7557-216-5.

2 komentáře u „Recenze: Zřídla – Kristýna Sněgoňová

  1. Musím se přiznat, že mě vlastně moc neláká žádná fantasy tvorba. Tu českou bych si přečetla nejspíš proto, že bych ráda podpořila české autory (a občas to skutečně udělám). Ale jinak to prostě není úplně můj žánr. 🙂

    Mimochodem – krásné fotky! Úplně se mi zastesklo po focení knížek. 🙂

    1. Já se teď k fantasy naopak ve velkém vracím. Dlouho jsem se nechává unášet takovými trochu „instagramovými“ hity, ale nakonec to u mě vyústilo v docela slušnou čtecí krizi. A tak se teď vracím zase zpátky k žánru, který mě do světa knihomolů přivedl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.