Aleš Novotný, rozhovor

Aleš Novotný: „V různorodosti a rozmanitosti je největší síla.“

Aleš Novotný je mladý spisovatel, který před několika lety vystřelil na výsluní díky svému debutovému románu Pamatuj na smrt. Psaní je pro něj vášní již od dětství a rozhodně jej neplánuje pověsit na hřebík. Ostatně jeho nová kniha by měla vyjít v dubnu letošního roku, další příběh už má na stole nakladatel a Aleš mezitím píše dál. O tom, na co se čtenáři mohou těšit, se rozpovídal v tomto rozhovoru.

Aleš Novotný, rozhovor
Foto: Michaela, @tyrkysoveknihy.

Mohl byste se na úvod představit a říct nám, kdo jste a čemu se věnujete?

Jmenuju se Aleš Novotný, vystudoval jsem Střední školu pro knihkupce a nakladatelské pracovníky a taky Masarykovu univerzitu v oboru geologie; psaní se věnuju od svých cca 12/13 let, ale nedávno jsem úplně náhodou objevil pár hodně krátkých příběhů a básniček z roku 1999, tedy z doby, kdy mi bylo 9 let. Začínal jsem nejdříve se psaním fantasy, postupně přecházel k mysterióznímu hororu a skončil i thrillerů, ale musím se přiznat, že poslední dobou zabrušuju i k vážnějším tématům.

Vaše prvotina Pamatuj na smrt vyšla v roce 2019 a těší se velkému čtenářskému zájmu. Prozradíte nám o ní něco?

Když to napíšu hodně zjednodušeně, tak kniha pojednává o šestnáctiletém Adamovi, z jehož pohledu je příběh vyprávěn, a jeho mladším bratrovi Martinovi, kteří se stěhují od prarodičů, u nichž vyrůstali, ke svému otci na maloměsto. Zatímco si zvykají, je objeveno tělo mrtvé dívky, jež se roky pohřešovala. Nedlouho poté je nalezen v lese další mrtvý student. A Adam, který se tomu snaží přijít na kloub, postupně odkrývá tajemství, které obě vraždy spojuje. Kniha je určena primárně pro dospívající čtenáře, ale myslím si, že ji může číst v podstatě každý. Chodí mi spousta zpráv od lidí, kteří už do young adult dávno nespadají.

Jak vás napadlo propojení thrilleru s věkovou skupinou young adult? Bylo náročné zpracovat téma smrti tak, aby bylo pro mladší čtenáře srozumitelné a zároveň přístupné?

Myslím si, že v té době jsem nad tím nijak zvlášť nepřemýšlel. Ten příběh vychází z mé dřívější detektivní povídky z roku 2010, v níž figurovali teenageři (jelikož v té době jsem já sám spadal do oné věkové kategorie), načež jsem ji v roce 2012 rozvinul do podoby hororové novely (něco na způsob Stop hrůzy, edice, která vycházela v 90. letech), ale nakonec jsem se ji rozhodl v roce 2015 napsat jako román pro mládež. Nejspíš jsem si říkal, že to musí být úměrné mladším čtenářům, ale nepřišlo mi to nějak extra náročné. Aspoň si na to nevzpomínám.

Aleš Novotný, rozhovor

Od prvního nápadu k vydání knihy vede dlouhá cesta. Co všechno předcházelo tomu, než jste mohl vzít Pamatuj na smrt do ruky?

Jak jsem uvedl v předchozí otázce, ten příběh začal povídkou a skončil jako román pro mládež. Tu prvotní verzi Pamatuj na smrt (tehdy se ještě jmenovala Memento mori, než byl název počeštěn) jsem psal přesně dvacet devět dní, a pak jí následně několikrát upravoval, připisoval nové odstavce, škrtal věty, prohazoval kapitoly, zlepšoval stylistiku. Trvalo dlouho, než jsem byl s výsledkem spokojený a zaslal rukopis do nakladatelství. Myslím, že YOLI bylo třetí nakladatelství, do nějž jsem Pamatuj na smrt zaslal, a první které mi knihu přijalo k vydání.

Možná by to přišlo dřív, ale já si tehdy nezjišťoval, jaké knihy jednotlivá nakladatelství vydávají, což byla samozřejmě začátečnická chyba. Je dobré si udělat průzkum, u kterého vydavatele má váš rukopis šanci uspět už jen proto, že vydává žánr, který sami píšete.

Poté, co byl rukopis přijat, jsem podepsal smlouvu a za nějakou dobu už jsem pracoval na textu se dvěma redaktory. Zároveň se řešila obálka – bylo mi posláno několik verzí a já měl jednu z nich odsouhlasit. A na začátku listopadu kniha vyšla.

Pamatuj na smrt je prvním dílem z plánované tetralogie. Znamená to, že máte vše podrobně promyšlené dopředu, nebo jste spíše spontánní autor, který se nechává strhnout příběhem?

Mám dopředu vymyšlené hlavní body, ale nemám úplně dopodrobna vykreslenou každou scénu. Rád pracuju spíše spontánně a dopředu si plánuju jen hlavní styčné body, aby mi příběh neutekl někam do ztracena.

Momentálně pracuju na druhém díle s názvem Dokud dýchám, doufám (lat. Dum spiro spero). Já doufám, že jej snad dopíšu do konce letních prázdnin a že by mohl ten příští rok vyjít, ale to už samozřejmě nezáleží jen na mně. Všechno je pak v rukou nakladatelství, aby rozhodlo o termínu vydání.

Aleš Novotný, rozhovor
Foto: Aleš Novotný.

V květnu letošního roku by vám měla vyjít kniha Zvěsti, která spadá do kategorie ‚heavy contemporary‘. Co si pod tím máme představit?

Heavy contemporary znamená, že se bude jednat o young adult příběh ze současnosti a bude obsahovat těžší témata, v případě Zvěstí je to např. LGBTQ+, šikana, problémy ve vztazích, smrt v rodině, alkoholismus a spoustu dalších. Zároveň musím podotknout, že příběh má detektivní zápletku i několik thrillerových scén, ale už vyloženě nejde o thriller. Hlavní doménu zde představuje pět postav, z jejichž pohledu je příběh vyprávěn.

Kryštof, který si nerozumí se svým otcem a nevlastním bratrem Tomášem a srovnává se smrtí vlastní matky; Karin, která pochybuje o vztahu ke svému příteli, který je čím dál víc majetnický; Matyáš, který přede všemi skrývá svůj milostný vztah; Daniela, která se nově přistěhovala se svou matkou a se strašlivým tajemstvím, před nímž se snaží obě uniknout a Julián, který žije v nefunkční rodině s alkoholickým otcem. Příběh je poměrně spletitý, ale nerad bych zase prozradil příliš, abych neochudil čtenáře.

Vaše dosavadní tvorba je určená spíše pro mladší čtenáře (young adult). Proč jste se rozhodl tvořit právě pro ně?

Po pravdě řečeno jsem vždycky tak nějak automaticky psal pro čtenáře mladší, než jsem byl já sám. Když mi bylo třináct, mým postavám bylo jedenáct, když mi bylo šestnáct, mým postavám bylo třináct, a když mi bylo třeba dvacet, postavám bylo cca patnáct. A když jsem začal psát Pamatuj na smrt, bylo mi pětadvacet, takže nejspíš proto. Myslím si, že jak budu postupně stárnout, budou nadále stárnout i moje postavy. Mám rozepsaných pár rukopisů, v nichž je hlavním hrdinům už přes pětadvacet, když mně je nyní těch třicet.

Určitě se plánuji zaměřit i na starší čtenáře. Nakladatelství Euromedia Group má u sebe můj rukopis s pracovním názvem Já, Smrt, jedná se o detektivní psychothriller pro dospělé a já doufám, že snad co nejdřív taky vyjde, ale o tom se zatím rozhoduje.

Aleš Novotný, rozhovor
Foto: Aleš Novotný.

Přispěl jste i do povídkové antologie Nejkrásnější dárek, na které se podílelo dalších jedenáct mladých českých autorů. Byla to velká výzva? A lišila se tato tvorba od vaší běžné literární práce?

Pro mě samotného to byla hlavně obrovská čest a velká radost objevit se vedle známějších kolegů. Výzva to pro mě byla, především pak co se týče rozsahu, protože nejsem zvyklý psát tak krátký text, aby splňoval všechna kritéria pro povídku, takže jsem s tím docela bojoval. Pak tu bylo také předem zadané téma, které mě jako autora limitovalo v námětu, ale nakonec jsme to s mojí redaktorkou nějak dali do kupy a s výsledkem jsem docela spokojený.

V elektronickém časopise SENTENTIAS mi vyšla ještě jedna povídka s názvem Bez milosti, ale ta je mnohonásobně delší a jedná se o detektivní psychothriller z pohledu samotného vyšetřovatele, takže tam se to nelišilo o tolik, jak v Nejkrásnějším dárku. Na druhou stranu jsem moc rád za tu úžasnou zkušenost, a kdyby se naskytla další možnost, neváhám a jdu do toho znovu.

Jaký je Aleš Novotný jako čtenář?

Poslední dobou čtu široké spektrum žánrů, především pak thrillery, kriminálky, young adult, českou i světovou prózu nebo třeba dystopie. Většinou si vybírám podle autorů, které znám a vím, že jejich tvorba mě baví nebo mi dokáže něco předat. Pak taky podle samotného námětu či tématu nebo i podle hodnocení a názorů na databázích knih.

Je pro vás četba stále ještě volnočasovou aktivitou, nebo ji berete spíš jako určitou formu sebevzdělání?

Četbu vnímám i jako volnočasovou aktivitu, pokud se jedná o lehčí žánr, ale u těch náročnějších jde i o jakousi formu sebevzdělávání. Kolikrát se přistihnu, že v textu analyzuju jeho stylistiku a přemýšlím jak nad obsahem, tak i nad formou.

Které knihy, vás zaujaly natolik, abyste je doporučil ostatním?

Miluju sérii Harryho Pottera, díky které jsem vůbec začal číst a psát, takže určitě tu. Dále je mojí velkou srdcovou záležitostí V divokých vodách od Willa Hobbse, kterou jsem poprvé četl v patnácti letech a od té doby jsem se k ní vrátil několikrát. Loni mě pohltil román Malý život, který napsala Hanya Yanagihara. Myslím si, že žádná kniha mě tak emočně a příběhově nezasáhla jako tahle. Takže za sebe bych řekl tyhle knížky, ale myslím si, že každý má své oblíbence a žánr a tak to má být.

Myslíte si, že je čtení důležité?

Myslím si, že čtení je důležité pro ty, kteří rádi čtou, dokáží knihu ocenit, něco si z ní odnést a neumí si zkrátka bez literatury představit svůj život, ale taky si nemyslím, že musí nutně číst každý. Někdo rád hraje fotbal, někdo rád zahradničí, někdo rád čte. Každý jsme jiný a každého z nás baví něco jiného. A právě v té různorodosti a rozmanitosti je největší síla.

Aleš Novotný, rozhovor

Jak se vám rozhovor líbil? Znáte knihy Aleše Novotného nebo povídkovou antologii Nejkrásnější dárek?

Těším se na vaše komentáře a Alešovi ještě jednou děkuji za příjemný rozhovor,

Péťa

 

 

Bibliografické citace:

  • HOBBS, Will. V divokých vodách. 1. vyd. Praha: Albatros, 2003. 173 s. ISBN 80-00-01232-4.
  • MUSILOVÁ, Anna et al. Nejkrásnější dárek. Vydání první. Praha: Euromedia Group, 2020. 227 stran. Yoli. ISBN 978-80-242-7040-1.
  • NOVOTNÝ, Aleš. Pamatuj na smrt. Vydání první. Praha: Euromedia Group, 2019. 407 stran. Yoli. ISBN 978-80-7617-721-5.
  • YANAGIHARA, Hanya. Malý život. Překlad Petra Diestlerová. Vydání první. Praha: Odeon, 2017. 630 stran. Světová knihovna; svazek 196. ISBN 978-80-207-1765-8.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.