Recenze: Dívka s pomeranči – Jostein Gaarder

Tento emočně nabitý příběh vypráví o nemoci a marném boji, ale také o naději. A samozřejmě tady najdete pár filosofických otázek.

Hrdinou této knihy je patnáctiletý Georg, kterému zemřel otec, když byl hodně malý. A teď se ale najednou najde jeho dopis adresovaný synovi. Napsal ho krátce před smrtí, protože věděl, že mu chtěl předat některé své myšlenky a poselství, kterým by tehdy malý Georg nerozuměl.

dívka s pomeranči
Film, Appelsinpiken. Foto: Fredrik Naumann/Felix Features.

Podle mě…

Dívka s pomeranči je dalších z mých úlovků dovezených z knižního veletrhu. Knihu jsem měla přečtenou během pár hodin, rozhodla jsem se ale, že její obsah si nechám trochu projít hlavou, než se s vámi podělím o své pocity. Hodina H však konečně dozrála a já jsem tu s recenzí.

Knihou nás provází patnáctiletý Georg. Jeho otce zemřel ještě v době, kdy byl hodně malý, babička však po letech našla dopis, který napsal pro něj. Co v dopise stojí? Chlapec neváhá ani minutu, hned se na dopis vrhá a mi tak, kromě jeho pocitů, sledujeme také druhou linii příběhu – života Jana Olafa, který se odvíjí v dopisu.

Příběh Georgova otce Jana mě bavil, nenasytně jsem hltala řádky knihy, abych se dozvěděla, kdo je dívka s pomeranči a proč vlastně kupuje tolik ovoce. Měla jsem vlastní teorii, které se pochopitelně vůbec neblížila pravdě (nebyla ale zase tak odvážná, jako teorie s polární výpravou). Tento příběh byl poutavý, napínavý, snadno se četl a přiznám se, že jsem dokonce chvílemi zapomínala, že vlastně čtu dopis ze záhrobí. Georg mi to však bohužel stále připomínal! Proč bohužel?

Dívka s pomeranči

Georga jsem si prostě neoblíbila. Podle autorova popisu mu je patnáct, na jednu stranu se však choval jako sedmileté dítě, na stranu druhou jako zažitý čtyřicátník. Nedokázala jsem se s ním sžít, vcítit se do něj a porozumět mu. Ke konci knihy mi dokonce začal vadit. Závěr knihy mě obecně zklamal celý – jakmile skončil příběh dívky s pomeranči a došla řeč na filosofii, všechno šlo do kopru.

Víte, Jan Olaf byl lékař, spoléhal na empirická fakta, ve svém životě už docela určitě setkal se smrtí a podle všeho si uvědomoval rozmanitost života a rozlehlost kosmu. A i přes tohle všechno se nedokáže na smrt podívat přímo a řeší, zda by se rozhodl nebo nerozhodl pro život, kdyby měl na výběr? To k sobě prostě nepasuje, nezlobte se na mě.

Celé závěrečné filosofické poselství mi svým způsobem přijde uměle vmáčknuté na konec smutného romantického příběhu. Tato část knihy mi připadá patetická a mám z ní pocit, jako by degradovala krásný příběh dívky s pomeranči.

Když to shrnu…

Přesto se mi však kniha četla velmi dobře, bavila mě a jejího přečtení nelituji. Očekávala jsem od ní však něco trochu jiného, více přiměřeného a dospělého. Svým způsobem rozumím tomu, proč jsem tento příběh našla v dětském oddělení.

80%

Dívka s pomeranči

Znáte tuto knihu? A co jiné knihy Josteina Gaardera? Lákají vás filosofická témata?

Těším se na vaše komentáře,

Péťa

 

GAARDER, Jostein. Dívka s pomeranči. Praha: Albatros, 2004. 158 s. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-00-01405-X.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *