Vdova po plukovníkovi Linnea Ravasková toho už během svého života zažila mnoho. Nyní je z ní dáma v letech, zaslouženého klidu se však stále ještě nedočkala. Na vině je její synovec a jeho kumpáni, kteří ji každý měsíc oberou o většinu důchodu.
Jednoho dne to ale přeženou a stará dáma se rozhodne s tyranií skoncovat. Začne vařit jed!
Podle mě…
Kniha má tragikomický nádech. Na jedné straně se věnuje závažnému tématu vykořisťování starých lidí, na té druhé však s nádechem černého humoru ukazuje, že nikdo není úplně bezmocný. Důkazem toho je právě stará paní Linnea, která rozhodně ví, jak se (s jedem v ruce) postavit osudu.
Příběh je vyprávěn velmi nezaujatým způsobem, který vše podává zcela objektivně. A je jedno, jestli je to hloupý názor mladých tyranů, Linneiny vzpomínky na válku nebo snad její testování účinnosti jedu. Tento styl, který bych přirovnala k tomu žurnalistickému, umožnil satiře, cynismu a ironii, aby se rozvinuly do nevídaných výšek. A mě to neskutečně bavilo!
Co jsem naopak neocenila, byl humor. Nějak jsem ho totiž nezaregistrovala – a to i přesto, že je kniha označována jako humoristický román! Popisované situace mi nepřipadaly nijak zvlášť vtipné a příběh bych označila spíše jako cynické krimi. Na druhou stranu ale musím uznat, že nepatřím mezi fanoušky černého humoru.
Příliš mě neuchvátila ani samotná stavba příběhu – některé části mě trochu nudily a rozhodně jsem neměla problém knihu odložit. Jinak se mi ale četla moc příjemně, dočkala jsem se několika zajímavých, i když ne úplně nečekaných zvratů a dozvěděla jsem se skvělý recept na jed!
Když to shrnu…
Tento nápaditý příběh se mi četl dobře. Líbily se mi všechna ta satira, cynismus a ironie, což skoro vyvážilo nedostatek humoru a napětí. Stará dáma vaří jed rozhodně nepatří ke knihám, které bych si v budoucnu plánovala přečíst znovu, nebyla však pro mě zklamáním. Jako odpočinkovou četbu vám ji rozhodně doporučuji.
Znáte tento příběh? Máte rádi černý, skoro až morbidní humor, nebo vám také nic neříká? Láká vás podobná četba?
Těším se na vaše názory,
Péťa
Bibliografická citace: PAASILINNA, Arto. Stará dáma vaří jed. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Hejkal, 2005. 175 s. ISBN 80-86026-30-2.
Asi pro černý humor nemám dostatek pochopení. Nebo takhle – záleží, jak je to podané. Většinou, když mi to někdo řekne ústně a podá to vtipnou nebo takovou tou „suchou“ formou jen tak mimochodem, zasměju se. Nad knížkama většinou ale u takových věcí spíš povytáhnu obočí, nedokážu to vysvětlit. 🙂