Wells vs. Welles, aneb, jak vypukla Válka světů

Znáte ten zvláštní pocit strachu, který se objevuje při sledování opravdu dobrého filmu o invazi mimozemšťanů? Na jednu stranu víte, že jde o fikci, zároveň si ale říkáte, že něco podobného by se klině mohlo stát. A co kdyby film běžel v televizi a tvářil se jako živé vstupy? Jak by asi lidé reagovali… No, v USA si to vyzkoušeli už 30. října 1938, kdy díky rozhlasové hře na motivy knihy Válka světů nastala panika!

Pozor! Mars útočí!

Válka světů z pera H. G. Wellse poprvé vyšla už v roce 1898. Dnes na ni pohlížíme jako na jednu z prvních sci-fi knih, která popisuje invazi mimozemšťanů na Zemi. V tomto případě se jedná o obyvatele Marsu, kteří přistanou v Anglii nedaleko Londýna, ukryjí se v obrovských kovových tripodech a s jejich pomocí začnou útočit na všechny okolo sebe.

Režisérem rozhlasové adaptace této hry se stal Orson Welles, který se později proslavil díky snímku Občan Kane, za který získal i Oscara. V roce 1938, kdy se odvysílal inkriminovaný pořad, mu však bylo pouhých třiadvacet let a jeho kariéra se teprve pozvolna rozjížděla. Rozhodně se mu však nedá upřít, že se na věci díval inovativním způsobem.  Rozhlasovou hru Válka světů se totiž rozhodl pojmout tak, aby na diváky působila co nejreálněji. Z tohoto důvodu nebylo odvysíláno celé hodinové pásmo, ale krátké fiktivní reportážní vstupy, kterými rádio přerušovalo hudbu.

Ještě než pořad začal, americká stanice CBS pochopitelně upozornila své posluchače, že se nejedná o reálné zpravodajské vstupy, ale o pouhou interpretaci vědeckofantastického románu. Další dvě upozornění pak ještě zazněly v průběhu vysílání a na jeho konci. Problém je ale v tom, že mnoho lidí poslouchalo jiný pořad na konkurenčním kanálu, takže na CBS přeladili až ve chvíli, když už hra běžela. A nastala mela.

Není to už trochu moc?

Možná máte pocit, že nikdo přece nemohl uvěřit tak absurdní informaci, jako je útok mimozemšťanů. Musíme si však uvědomit, že hra byla odvysílána 30. října 1938. Řada Američanů měla ještě v živé paměti hrůzy 1. světové války, v Evropě se roztahoval Adolf Hitler a sotva měsíc předtím došlo k podpisu Mnichovské dohody. Rozhlasové stanice často přerušovaly hudební přenosy, aby mohly podávat nejnovější informace o situaci v zámoří, není se tak čemu divit, že řada posluchačů se vyděsila.

Za zmínku stojí i to, že rádio bylo v té době poměrně novým médiem a takto dramatické zpracování bylo novinkou. Sám Orson Welles později řekl, že prostě jen chtěl dosáhnout co nejrealističtějšího vyznění knihy, stejně jako se to dělalo třeba v divadle. Dodnes však z mnoha stran zaznívá, že Welles moc dobře tušil, co jeho hra rozpoutá a tak nějak s tím vlastně celou dobu počítal. Někdo tvrdí, že se snažil upozornit na moc, kterou mají nad lidmi média, hodně lidí se ale přiklání i k tomu, že k sobě chtěl prostě jen přitáhnout pozornost.

Nafouknutá bublina

Rozhlasová stanice CBS obdržela po odvysílání hry mnoho rozhořčených dopisů a Orson Welles se za své ztvárnění Války světů musel hned druhý den omluvit na tiskové konferenci. Pravdou zůstává, že jeho pořad řadu lidí vyděsil, mluvíme ale spíš o stovkách, než o tisících.

Zprávy v novinách však této realitě absolutně neodpovídaly! Psalo se o neuvěřitelné panice, sebevraždách, o mnoha zraněných a prchajících lidech. Novináři totiž tuto aféru využili jako způsob vymezení se vůči novému konkurenčnímu médiu a někteří dokonce požadovali, aby bylo omezeno rozhlasové vysílaní. O ničem takovém se samozřejmě nezačalo ani jednat.

Obraz celostátní paniky podpořila i studie vědce Heyleho Cantrila, který tvrdil, že panika se dotkla až 25% posluchačů. Dnes bychom nad tím mávli v rukou, v té době však rozhlas poslouchalo na šest milionů lidí. Později se však ukázalo, že výpočty jsou přinejmenším zavádějící. Cantril totiž pracoval se vzorkem pouhých 135 lidí. V rozhovorech se navíc ani neptal, jestli dotázaní hru vůbec slyšeli.

Welles vs. Wells

Válka světů skoro přerostla do války mezi autorem knihy H. G. Wellsem a režisérem rozhlasové hry Orosnem Wellesem. Není žádným překvapením, že spisovatel nebyl ze skandální rozhlasové hry nijak nadšen. Dokonce prý zvažoval, že se bude bránit a podá žalobu, nakonec však od svého záměru upustil.

Když se o dva roky později setkali během přímého vstupu na jedné americké (překvapivě) rozhlasové stanici, chovali se k sobě mile a zdvořile. Tehdy čtyřiasedmdesátiletý Wells vtipkoval kvůli podobnosti jejich příjmení a navrhoval svému „jmenovci“, aby vypustil z příjmení ono přebytečné e. Ve tomto rozhovoru mluvili také o Hitlerovi a shodli se, že je to zlý a nebezpečný člověk.

Obrázek o celé kauze si můžeme udělat každý sám. Nicméně pokud se Orson Welles opravdu snažil upozornit na to, že i naprosté hlouposti se mohou tvářit jako důvěryhodné zprávy, dobře dělal. V roce 1939 totiž tajná jednotka SS odvysílala  na německé rádiové stanici Gleiwitz krátké prohlášení v polštině. To se tvářilo, že ho mají na svědomí polští vojáci, kteří právě podnikli invazi do Německa. Následné napadení Polska Německem tak díky tomu mělo vypadat pouze jako odveta.

Už jste o nechvalně proslulé rozhlasové hře Válka světů slyšeli? Četli jste knihu?

Těším se na vaše komentáře,

Péťa