Kdybyste měli k dispozici jen sto slov denně, co byste udělali, aby vás bylo slyšet? Neurolingvistka Jean McClellanová tráví dny ve vynuceném tichu — náramek VOX totiž omezuje její denní kvótu slov na sto. Pokud řekne jen jediné slovo navíc, projede jí tělem elektrický šok. K moci se totiž dostala nová vláda a najednou je všechno jinak.
Jean však náhle svitne naděje, když prezidentův bratr utrpí při nehodě poškození mozku a ona dostane povolení pokračovat ve výzkumu poruch řeči. Odměna? Dočasné vyjmutí Jean z přísné denní kvóty. Ale co bude dál? Jean chce svůj hlas získat zpět — kvůli sobě, své dceři i kvůli každé umlčené ženě.
Podle mě…
Dystopické knihy jsou pro mě už dlouhou dobu velkým lákadlem. Ukazují totiž, jak špatně bychom mohli dopadnout, kdybychom přestali dávat pozor. To je i případ knihy Vox, která přichází s originálním dystopickým námětem. Zobrazuje totiž zemi ovládanou církevním fanatikem, který je přesvědčen, že žena má jen beze slov pečovat domácnost a o muže. O toho především!
Čtenář se seznamuje se situací prostřednictvím hlavní hrdinky Jean. Ta v minulosti působila jako velmi úspěšná vědkyně, není se proto čemu divit, že se nyní cítí bezmocná a v důsledku toho i příšerně naštvaná. Právě vztek je klíčovým prvkem prvních kapitol knihy. Autorka totiž čtenáře velmi sugestivně vtahuje do děje a ukazuje mu, kde všude vzniká díky omezenému počtu slov problém. Žádné povídání u večeře, žádné pohádky na dobrou noc, žádná slova útěchy, lásky ani vášně.
Jen ticho a pomalu bující nenávist vůči mužům. I vůči těm, kteří vlastně za nic nemohou.
Až potud je kniha Vox skvělá. Poměrně zásadní přelom však přichází ve chvíli, kdy si státní systém vyžádá Jean a její doktorské vzdělání v oboru neurolingvistiky. V ten moment se totiž ukazuje, že je nesympatická, ufňukaná a neustále naštvaná žena, která jen deleguje své úkoly na okolí. Nerealisticky působí i její vztahy, zejména pak ty k jejím dětem. Má totiž velmi zvláštně nastavené priority, což se odráží i na jejím jednání vůči ostatním postavám. Ty jsou mimochodem ploché jako Holandsko a autorka je využívá zcela podle potřeb, často se tak chovají nelogicky.
Jean nepůsobí důvěryhodně ani jako vědkyně. Obecně je obraz vědců v knize Vox vykreslen jen jako jedno velké klišé – autorka se ohání odbornými termíny, vědci ale raději nedělají nic. Opravdu. Vyjma několika pokusů na zvířatech, které ale vlastně nemají žádné opodstatnění, spolu jen tlachají.
Počáteční důraz na náboženský fanatismus, role žen a feminismus postupně utichá, kniha začíná být nudná a svým způsobem naprosto nerealistická. Autorka vrší jednu náhodu na druhou, vyžívá se v klišé a děj se záhy stává nesouvislým a příliš uspěchaným. Poslední hřebík do pomyslné rakve pak představuje závěr knihy. Mám-li být úplně upřímná, vypadá to, jako by jej napsal někdo úplně jiný. Vše je uspěchané, klíčová scéna celého příběhu v knize vůbec není popsaná a závěr je jak vystřižený z venezuelské telenovely.
Výtky mám bohužel i z hlediska poslechu. Barbora Goldmannová, která Vox namluvila, mi přišla příšerně chladná a neosobní. Její hlas se sice k hlavní hrdince hodí, ve výsledku však jen podtrhl všechny negativní asociace, které jsem vůči ní cítila. Jinak byla kniha nahrána profesionálně a poslouchala se příjemně, jednotlivé kapitoly nejsou zkrácené a posluchač si tak se čtenářem v ničem nezadá.
Když to shrnu…
Vox je kniha, která si jistě najde své čtenáře i posluchače, nevěřím však, že by nadchla jakéhokoliv milovníka žánru dystopie. Autorka sice přišla s originálním námětem, svůj potenciál však naprosto promarnila, když čtenáři naservírovala nesympatickou hlavní hrdinku, s jejímž chováním se jen těžko někdo ztotožní. K tomu navíc přiložila řadu klišé, až příliš mnoho náhod a naprosto ploché vedlejší postavy. Celkový pocit z knihy pak naprosto zničila uspěchaným závěrem.
Posloucháte audioknihy? A znáte knihu VOX? Jakou dystopii byste mi doporučili vy?
Moc se těším na vaše komentáře,
Péťa
Bibliografická citace: DALCHER, Christina. Vox. Překlad Alžběta Kalinová. První vydání. Brno: Host, 2019. 367 stran. ISBN 978-80-7577-918-2.
To je veľká škoda, že sa potenciál nevyužil, pretože práve to vykreslenie obmedzeného počtu slov, spoločnosti a budúcnosti je to, čo ma zaujalo.
Tohle bych asi nečetla, myslím, že bych byla hodně naštvaná a vyvolávalo by to ve mně negativní pocity, kdybych měla číst o takovém tématu. Jinak mám audioknihy ráda, občas si nějaké poslouchám.