Recenze: Dvě místa na slunci – Becky Chambers

Lovelace byla kdysi jen umělou inteligencí na tunelářské lodi. Když se po zhroucení a restartu systému probudí v umělém těle, nic si nepamatuje. Přesto musí znovu začít žít ve světě, kde je sama její existence ilegální. Technička Chilli, která spolu se svými kolegy pro Lovelacinu záchranu nasadila krk, je odhodlaná jí se životem v novém světě pomoci. Chilli má totiž s novými začátky vlastní zkušenosti.

---

Podle mě…

Kniha Dvě místa na slunci je, stejně jako předchozí díl této série, tak trochu jinou sci-fi. Namísto tradiční space opery, která by popisovala velká impéria, akční galaktické války a napínavé objevování vesmíru, servíruje autorka čtenářům nenásilný a milý příběh, který je postavený hlavně na emocích.

Částečně se jedná o pokračování Dlouhé cesty na malou, rozzlobenou planetu, částečně o její spin-off. Příběh je totiž rozdělen do dvou časových linií – v současnosti sledujeme, jak si bývalá umělá inteligence Lovelace pomalu zvyká v umělém lidském těle, v minulosti pak zkoumáme původ její ochránkyně, techničky Chilli. A i když se občas jedna na druhou zlobí, ukazuje se, že obě musely projít tím samým – totiž hledáním odpovědí na složité otázky vlastního vývoje.

Kniha je, namísto napínavých dějových zvratů, postavená na řešení mezilidských (respektive mezidruhových) vztahů.

Jak jsem již zmínila, kniha nemá nijak zvlášť složitý děj. Čtenář „jen“ sleduje, jak se utváří osobnost hlavních hrdinek. Ani přinejmenším to však není nuda, čtení totiž vyvolává celou škálu různých emocí – pobavení, strach, zvědavost, nadšení, lítost, zoufalství, nenávist, překvapení, obdiv, ale třeba i mírné rozpaky. Příběh je totiž velmi pestrý.

Velkým plusem je také to, že universum, ve kterém se příběh odehrává, je opravdu mistrně propracované. Autorka tentokrát trochu upustila od technických detailů, což považuji za krok dobrým směrem, zároveň se ale ponořila  hlouběji do popisu jednotlivých ras. Věnuje se jejich zvyklostem, fyziologii, tradicím, umění i sexualitě. Všechny tyto informace přitom vlastně sděluje jen mimochodem – ony totiž příběh neutváří, ale doplňují.

I tentokrát se zdá, že autorka je velmi optimistická ohledně soužití různých ras. Nesnaží se ale předstírat, že vše ve vesmíru může fungovat bez jediné chybičky. Na druhou stranu ale ukazuje, že každý problém má své řešení, které je primárně postavené na jediné univerzální hodnotě – slušnosti. Ta, spolu se snahou o pochopení druhých, pomáhá v jejím milém příběhu řešit řadu problémů.

Když to shrnu…

Pokud hledáte napínavé sci-fi plné neočekávaných zvratů a velkých bitev, příběh vás nejspíš příliš neoslní. Jste-li ale fanoušky slow sci-fi, budete nadšeni! Kniha Dvě místa na slunci se totiž věnuje vztahům a emocím, které se rodí na pozadí vypjatých situací. To vše navíc v detailně propracovaném universu, které obývá řada neobvyklých humanoidů.

Znáte tento příběh? A co vám říká pojem slow sci-fi? Přijde vám to, jako zajímavý žánr?

Těším se na vaše příspěvky,

Péťa

 

Bibliografická citace: CHAMBERS, Becky. Dvě místa na slunci. Překlad Lucie Bregantová. První vydání. Brno: Host, 2018. 431 stran. ISBN 978-80-7577-630-3.