Po první vlně zůstala pouze tma. Druhé vlně unikli jen ti šťastnější. A třetí vlnu přežili ti, kterým štěstí uniklo. Po čtvrté vlně platí jediné pravidlo: nevěř nikomu.
Teď se blíží vlna pátá a Cassie prchá po opuštěné dálnici před Jinými, bytostmi, které jako lidé pouze vypadají. Jiní se potulují krajinou a zabíjejí na potkání. Cassie věří tomu, že kdo zůstane sám, ten přežije. Pak se však setká s okouzlujícím a tajemným Evanem Walkerem, jenž je možná jedinou Cassiinou nadějí na záchranu jejího bratra – nebo dokonce jí samotné.
Podle mě…
jde o strhující příběh, na který jsem se dlouho těšila. Tak by se dala Pátá vlna popsat jedinou větou. Je toho však mnohem víc, co vám mohu o prvním dílu této oblíbené trilogie, říci.
Cassie, Ben, Evan, Sammy – hlavní postavy, jejichž životní drama se vzájemně proplétá. Každý z nich má v knize prostor a vypráví vlastní příběh, na který nahlíží ze své perspektivy. Čtenář tak má jedinečnou příležitost dostat se k informacím z různých míst a může sledovat situaci tak, jak by mu to omezený rozhled jediné postavy nikdy neumožnil, což považuji za velké plus knihy.
Nejvíce prostoru dostává Cassie, hned v závěsu za ní pak Ben. Je to pochopitelné, nicméně musím se přiznat, že Cassie mi bohužel nepadla úplně do noty. Během čtení jsem se s ní nedokázala ztotožnit. V jednu chvíli to byla ubrečená malá holka, pak náhle sveřepá bojovnice, ze které se lusknutím prstů stala nepochopená filosofka. Cassie se nezdála ukotvená v žádné z těch rolí a mě to po celou dobu rozčilovalo. Byl to Ben, kdo si ihned získal mé sympatie – vývoj jeho postavy byl totiž smysluplný a proto jsem neměla problém se vžít do jeho role.
„Takže pokud jsem poslední, pak já jsem lidstvo. A jestli je tohle poslední válka lidstva, potom já jsem bojiště.“
Hned v úvodu jsem zmiňovala, že takhle kniha je strhující. Jde o opravdu skvělý příběh, který vás pohltí, a to i přesto, že třeba znáte jeho hlavní zápletku z filmu (tak jako já). Je opravdu precizně promyšlený, a když se v závěru setkají všechny dějové linie, tak čtenář napětím skoro ani nedýchá. Na druhou stranu ale musím říct, že romantická linie v knize byla tak uboze vykonstruovaná, že jsem tomu chvílemi nechtěla ani věřit.
Rozčilovalo mě i několik dalších drobností, zejména opakující se stejné věty. Možná to bylo schválně, ostatně je dost možné Cassie i Bena trápilo jedno a totéž, nepřijde mi to ale jako omluva pro to, aby autor jednu větu použil ve stejném kontextu dvacetkrát. Stejně tak jsem absolutně nepochopila autorovu posedlost lidskými zadky! Každou chvíli někde někdo běhal s nahým pozadím a hrozně moc to řešil. Pokaždé mě to doslova praštilo mezi oči a nakonec jsem se tomu už musela smát.
Když to shrnu…
Kniha se mi líbila. Četla se mi dobře, byla napínavá a svým způsobem i zajímavá. Bohužel jsem se ale nedokázala sžít s hlavní hrdinkou, což mi, spolu s trapně vykonstruovanou romantickou linií, trochu zkazilo celkový dojen. I tak ale Pátou vlnu hodnotím kladně.
Znáte tuto knihu? A co film? Co na ně říkáte? Láká vás podobná tématika? A proč?
Moc se těším na vaše komentáře,
Péťa
