Flegmatik Šupl a perfekcionista Martin se rozhodnou vyrazit třiadvacetiletou Škodou Forman na velkou výpravu. Směřují do míst, kam jim české velvyslanectví v Moskvě důrazně nedoporučilo jezdit. Aby toho nebylo málo, přiberou do party úplně cizího kluka z internetu, protože se to ve třech lépe táhne (a taky platí). Jak to celé dopadne? Právě to se dočtete v knize Sabagiro už ne!
Podle mě…
Když se mi kniha dostala do rukou, byla jsem na jednu stranu nadšená, na druhou stranu mě ale opanovalo i jisté zmatení. Název totiž vyzníval cize a nijak zvlášť mě nelákal k tomu, abych se pustila do čtení. Netušila jsem, co si mám pod pojmem Sabagiro představit, přidružený zápor ve mně navíc vyvolával obavy. Jinak ale naštěstí kniha vypadala příjemně a při zběžném listování jsem v ní objevila i fotografie (byť ne příliš kvalitní), což mi udělalo radost.
Úvod tohoto cestopisu byl poněkud kostrbatý. Měla jsem pocit, že autor příliš tlačí na pilu, co se humoru týče, a zároveň se za každou cenu snaží nikoho neurazit. Počáteční nekonzistentnost textu ale naštěstí po chvíli zmizela, jako by autor spolu s najetými kilometry získával i větší jistotu. Od té chvíle jsem si užívala čtivý příběh protkaný různými dobrodružstvími, historkami, zajímavostmi o navštívených místech i krátkými exkursemi do jejich historie.
Mrzelo mě, že je kniha tak krátká.
Vzhledem k tomu, kolik různých míst a zemí tři přátelé navštívili, mohlo být vyprávění klidně o polovinu delší. Osobně bych uvítala víc detailů, a to je nejen o jednotlivých lokalitách, ale také o samotné cestě, nebo třeba o dojmech cestovatelů.
Když to shrnu…
Sabagiro už ne! je krátké cestopisné vyprávění, které se mi, až na počáteční kostrbatost, četlo dobře. Autor byl přímočarý, vtipný, a přestože se občas nevyhnul různým klišé, bylo z textu doslova cítit jeho nadšení pro věc. Kniha se mi líbila a určitě bych ji doporučila všem dobrodruhům, (ať už těm reálným, nebo jen papírovým), které lákají země bývalého východního bloku.
Jakou zemi byste rádi navštívili vy? Víte, co je to Sabagiro? A co říkáte na způsob cestování, který zvolili tito mladí dobrodruzi?
Těším se na vaše příspěvky
Péťa
Bibliografická citace: SUROVEC, Martin. Sabagiro už ne!. První vydání. Praha: Nakladatelství Klika, 2019. 133 stran. Otevřeno. ISBN 978-80-88298-41-0.
Já jsem pořád ještě žádný cestopis nečetla, no jo, ostuda, ale napravím to, určitě, koneckonců je to poslední kniha z čtenářské výzvy na databázi knih, která mi chybí do dokončení. 😀
Mám samozřejmě velké cestovatelské plány, ale těžko říct, jestli se nakonec uskuteční aspoň část z nich. I kdybych za život nestihla procestovat svět, z každého výletu budu mít radost. Ono je ve výsledku jedno, jestli seš na velkých turistických místech nebo deset kilometrů od bydliště v lese. 🙂
A jinak co se týče dobrodružení – neříkám, že by mě nelákaly všemožné levné a adrenalinové formy cestování, ale asi bych raději měla vždycky dostatek peněz a možností a jistot. Holt jsem pohodlná. 😀
Měj se krásně! 🙂
To by mě určitě bavilo!
Sarushef blog