Mladý muž, Kouzelník, na své na cestě potkává fenku Asli. Putují spolu egyptskou krajinou, městy i vesnicemi, duchovně napojeni jeden na druhého. Po dramatickém přechodu egyptské pouště se jejich cesty rozejdou. Kouzelník posadí Asli na loď, která pluje do Indie. Zde začíná jejich příběh o setkávání a míjení se, o hledání duchovní rovnováhy, to vše v kulisách špíny a chudoby současné Indie, ale i v prostředí budhistických chrámů a ášramů.
Podle mě…
Kniha v sobě snoubí realistické zážitky nomáda poznávajícího Indii a spirituální zážitky mladíka, který skrze hledání ztracené fenky nachází sám sebe. A přestože duchovní rozměr je v díle dominantní, smekám klobouk zejména před indickými reáliemi. Opravdu jde cítit, že autor se opírá o osobní cestovatelskou zkušenost, protože neukazuje Indii takovou, jakou ji známe skrze hledáčky turistických fotoaparátů. Kromě toho hezkého popisuje i špínu a nepořádek, odpadky, plýtvání jídlem a třeba i bezohledné turisty neuznávající tradice.
Tímto prostředím nás provází mladý muž zvaný Kouzelník a fenka Asli, kteří se rozdělili na pobřeží Egypta a od té doby se snaží najít cestu zpět k sobě. V první řadě však nehledají jeden druhého, ale sami sebe. Nacházejí k sobě cestu skrze poznávání jiných kultur, lidí (a psů) a také skrze meditační techniky.
A zatímco sledujeme jejich cestu k vnitřnímu poznání, začíná nám docházet, že Asli není jen tak obyčejný pes.
Na jednu stranu bylo napínavé sledovat, jak se fenka pere se svojí minulostí, na druhou stranu jsem ale měla často pocit, že autor zbytečně moc tlačí na pilu. U některých témat (např. vegetariánství) byla doslova cítit jeho angažovanost a snad i neschopnost se od tématu oprostit. Tyto drobnosti pak v knize působily nuceně a rušily její celkovou atmosféru.
Esence Asli je útlá kniha, nečte se ale snadno. Hlavním důvodem je poetický jazyk, jehož prostřednictvím navíc autor předává řadu filosofických myšlenek. Čtenář si musí vše nechat projít hlavou a vstřebat to. Nejsem si ale jistá, jak se to podaří se samotným závěrem knihy, kde je duchovní ráz příběhu trochu nepříjemně narušen fantastickými prvky a magií.
Když to shrnu…
Esence Asli je útlá kniha, která rozhodně není určená pro každého. Nadchne především milovníky duchovní literatury, kteří jsou zvyklý vnímat text trochu víc do hloubky. Na jejích stránkách se dá dozvědět řada zajímavostí o indické kultuře, plusem je i příjemné grafické zpracování. Na druhou stranu ale musím autorovi vytknout nucenost a patetičnost některých pasáží, které atmosféru knihy ruší.
Znáte knihu Esence Asli? A co říkáte na duchovní literaturu, máte ji rádi?
Těším se na vaše komentáře,
Péťa
Bibliografická citace: SKOVAJSA, Vojtěch. Esence Asli. Vydání první. Praha: Práh, 2019. 137 stran. ISBN 978-80-7252-807-3.
Já jsem vlastně asi nikdy nic duchovního nečetla. Jednou tedy takovou ezo knížku a jednou něco o józe – obojí bylo z nakladatelství Metafora a obojí se mi líbilo a zaujalo mě to, ale zpětně mi to vůbec nic nedalo. 😀