Hrdinou románu je bezejmenný dospívající chlapec. Ocitá se v cizí zemi uprostřed Evropy, která v jeho očích vypadá jen jako systém plotů, dálničních nadjezdů, železničních koridorů a logistických skladišť. Putuje chladným zimním světem, skutečný život je mu zapovězen, pohybuje se jako stín na periferii krajiny i společnosti.
Hrdina se pokouší dostat do města na severu, kam mířil se svým starším bratrem Aamirem. Během cesty se vinou převaděčů rozdělili, kluk zůstal sám a ze všech sil se snaží nalézt k bratrovi – poslednímu blízkému člověku – cestu. Svět, v nějž dříve doufal, vidí už jen jako nekonečný koloběh výroby, ve kterém člověk a lidství nemá místo: produkce automobilů, produkce masa v jatečních továrnách, strojová produkce zábavy a informací, instantní vytváření obrazu světa, produkce strachu…
Podle mě…
Únava materiálu není příběh, který by se ve strachu z toho, aby někoho neurazil, snažil být za každou cenu neutrální. To tedy opravdu ne! Kniha se věnuje velmi aktuální otázce uprchlické krize, na kterou autor pohlíží očima dvou dospívajících chlapců. Právě jejich prostřednictvím se snaží čtenáři ukázat strasti, které běženci zažívají – zimu, strach, bolest, hlad.
Autorovým hlavním záměrem je pravděpodobně to, aby se čtenář ztotožnil s hlavními hrdiny. Ti však kupodivu zůstávají po celou dobu na pozadí a jako lidi je vůbec nepoznáme. Jejich vnitřní svět zůstává schovaný za základními tělesnými potřebami, okolo kterých se točí celá kniha. Blíže nejsou odhalené ani žádné další jejich pohnutky a kupodivu ani emoce.
Co se mi naopak líbilo, byla skvělá stylistika příběhu a barvitý jazyk.
Jinak však Šindelka klouzal po povrchu příběhu, detailům se nevěnoval a používal krátké úsečné věty. Ty na jednu stranu umocňovaly pocit dramatu, na stranu druhou však brzy vytvořily pocit monotónnosti. Rychlé tempo příběhu navíc nedávalo žádný prostor k hlubšímu zamyšlení.
Nedokázala jsem se ztotožnit ani se způsobem, jakým autor popisoval Evropu. Ten liduprázdný prostor plný opuštěných chatek, těžkých strojů a továren mi připomínal výjev apokalyptického světa. A všudypřítomná kritika konzumní společnosti chvílemi zaváněla angažovaností.
Když to shrnu…
Autorova snaha ukázat příběh malého člověka na pozadí velkých dějin se podle mého názoru příliš nepodařila. S hlavními hrdiny jsem se nedokázala ztotožnit a nedozvěděla jsem se nic ani o jejich vnitřních pohnutkách a pocitech. Dějová linie byla slabá a monotónní, tempo příběhu naopak příliš rychlé. Celkově mě kniha hodně zklamala.
Znáte knihy, které Marek Šindelka napsal? Líbí se vám? Co říkáte konkrétně na Únavu materiálu?
Těším se na vaše komentáře,
Péťa
Bibliografická citace: ŠINDELKA, Marek. Únava materiálu. Vydání první. Praha: Odeon, 2016. 168 stran. Česká řada; svazek 30. ISBN 978-80-207-1740-5.
Námet knihy vyzerá naozaj dobre, preto ma mrzí, že nebol využitý jeho potenciál. Hlavná postava je veľmi dôležitá a sama viem, že ak sa s ňou nejako neviem stotožniť alebo aspoň ju hlbšie pochopiť, čítanie nie je také dobré akoby mohlo byť.
Mě také zaujal námět, ale když se na knihu zpětně podívám, tak mi opravdu nic nedala.
Tomu říkám užitečná recenze. (Znovu?) děkuju a smekám. A tedy tuhle knížku asi na seznam neřadím. 😀
Nemáš zač. A děkuji za pochvalu 🙂
Já na tuhle knížku četla docela kladné ohlasy, nebo i takové ty „průměrné“. Ale tvoje recenze mě trochu znejistila, jestli si knížku přidávat na seznam nebo ne nebo co vlastně. Tak uvidíme. 🙂
Mě ke knize přilákaly právě ty kladné recenze. Asi mám ale trochu jiný vkus na knihy, než lidé, kteří je psali. To ovšem nevylučuje, že pro tebe by mohla být kniha přínosná 🙂
Téma je opravdu zajímavé, už jsem unavená z toho, jak ve společnosti vidím tolik nenávisti k uprchlíkům. Škoda, že kniha klouže jen po povrchu, jak píšeš, jinak bych o ní uvažovala.
Pokud tě téma knihy zaujalo, zkus se podívat i na jiné recenze. Jak píše Vlasta v komentáři nahoře, existuje na ni i celá řada docela kladných ohlasů. A to, že se nelíbila mně, neznamená, že tebe by neoslovila.