Magnus Chase byl docela obyčejný kluk, dokud jeho máma před několika lety tragicky nezemřela. Nešlo o žádnou náhodu, někdo ji zavraždil a on přitom stihl utéct na poslední chvíli. Díky tomu také skončil sám na ulicích Bostnu, kde se mohl spolehnout jen na pár podivínských kamarádů. Vše se ale ze dne na den změnilo, když ho našel jeho nenáviděný strýc a přesvědčil ho, že by měl jít hledat prastarý meč svého otce.
A pak Magnus zemřel.
Smrt ale v tomto příběhu není definitivní. Magnus se totiž probudil v hotelu Valhalla, kam valkýry odnáší duše všech chrabrých bojovníků, kteří jsou nějak spojeni se severskými bohy. A přesně to je i Magnusův případ – ukazuje se totiž, že jeho otec je ve skutečnosti bůh! Magnus tak záhy zjišťuje, že jeho novým životním cílem je bránit ve všech Devíti Světech Ragnaröku a nezemřít u toho jednou provždy.
Podle mě…
Rick Riordan je známý především jako autor knižní série Percy Jackson, která je tak oblíbená, že se dočkala i filmového zpracování. Zatímco však bohové Olympu mě příliš nelákali, bohové Ásgardu zadrnkali na strunu mé oblíbené severské mytologie. Díky tomu jsem sáhla po této trilogii, v rámci které vyšly knihy Prastarý meč, Thorovo kladivo a Loď mrtvých.
Až během čtení jsem si uvědomila, že autorova knižní tvorba je navzájem velmi volně provázaná. Naštěstí jsem si vystačila se znalostmi, které mám ze dvou filmů o Percym Jacksonovi. Upřímně si ale myslím, že i kdybych nevěděla nic, ničemu by to nevadilo. Celé to na mě působí trochu laciným dojmem – jako by se autor snažil zmínkami o oblíbených a známých postavách udržet své původní čtenáře, kteří už by jinak sáhli po novém čtení.
Hned po přečtení několika prvních kapitol je zřejmé, že knihy staví především na akci a humoru.
Hlavním stavebním kamenem celého příběhu je mladý sympatický hrdina Magnus, který se dostal do světa, o kterém nic moc neví. Díky tomu dokáže čtenáři skvěle zprostředkovat severskou mytologii, pochopitelně okořeněnou o pořádnou dávku nadsázky, vtipu a moderních technologií. Autor přitom neklouže jen po povrchu, ale zapojuje do příběhu i méně známá fakta a zajímavosti.
Z mytologických základů vychází i hodně dějových zápletech, což často vede k myšlence, nakolik je příběh originální invencí a nakolik jen moderně pojatou vykrádačkou. Co se ale autorovi upřít nedá je postupná gradace, stupňující se napětí a hodně akce. A bohužel také určitá šablonovitost – i v rámci této trilogie jde znát, že knihy jsou si svojí strukturou velmi podobné.
Trilogie je určená mladším čtenářům, což je také nejspíš důvod, proč autor používá tolik humoru. Všimla jsem si, že jeho prostřednictvím zjemňuje některé situace tak, aby působily přiměřeně pro dospívající (např. boj). Trochu zkratkovitě je popsán i vývoj některých vztahů. Co však může mladá generace naopak ocenit je důraz, který autor klade na přátelství, odvahu a vytrvalost. Prostor věnuje i tématům LGBTQ+ komunity.
Když to shrnu…
Knihy ze série Magnus Chase a bohové Ásgardu jsou příslibem napínavého čtení pro dospívající, u kterého si budete moc odpočinout. Příběhy jsou plné akce a vtipu, zároveň však umožňují čtenáři nahlédnout pod pokličku severské mytologie a dozvědět se tak něco nového. Rick Riordan se bohužel nevyhnul tomu, aby byly knihy šablonovité a čas od času trochu zkratkovité, s ohledem na předpokládaný věk čtenáře se to však dá prominout. Hlavní je, že se knihy čtou velmi dobře a děj je svižný a napínavý, takže se od čtení téměř nedá odtrhnout.
Znáte některou sérii knih od Ricka Riordana? Láká vás Magnus Chase?
Dejte mi vědět do komentářů, budu se těšit,
Péťa
