Nikdo Owens, známý jako Nik, je téměř normální kluk. Byl by naprosto normální, nebýt toho, že žije na hřbitově a vychovávají ho duchové. Právě díky nim však chlapec přežije celou svoji rodinu a naučí se dokonce i leccos užitečného – třeba jak se stát neviditelným pro lidi.
Na Nika číhá na hřbitově dobrodružství i nebezpečí – třeba brána vedoucí do ruin města obývaných ghúly či podivná příšera jménem Sleer. Nic z toho se ale nevyrovná hrozbě, která na něj čeká venku, za hřbitovní zdí.
Podle mě…
Kniha je, oproti jiným Gaimanovým dílům, trochu lehčího rázu. Začíná sice tragickou událostí, určitě bych se ji ale nebála svěřit dospívajícímu dítěti. Malý Nikdo Owens je totiž skvělý hlavní hrdina, se kterým bude každý s chutí podnikat dobrodružné výpravy napříč starým hřbitovem.
Kniha hřbitova vypráví několik, vzájemně příliš nesouvisejících příběhů malého Nika. Některé do sebe v závěru zapadnou, jiné i nadále vyčnívají. Spíš než ucelený román mi tak kniha připomínala sbírku povídek. Na vině je především dlouhý časový úsek, který se autor snažil obsáhnout. Patnáct let života člověka jde jen těžko pospat na třech stech stránkách…
Kniha mi připadala mnohem přívětivější ve své komiksové verzi, kde až tolik nevadilo, že toho v příběhu hodně chybí.
Jinak je ovšem tento fantasy příběh nádherný – vypráví o lásce a přátelství v těch nejpodivuhodnějších formách a absolutně nedbá na stereotypní představy o upírech, duších či vlkodlacích. Zároveň popisuje opravdové dobrodružství každodenního života malého chlapce!
Autor navíc, jak už je u něj zvykem, hodně naznačuje a málo vysvětluje. Čtenářova představivost se díky tomu pouští na dlouhé pěší túry napříč krajinou fantazie.
Velmi citlivě zpracované mi přijde téma samotné smrti. Ta není podána jako něco definitivně konečného a strašidelného. Mluví se o ní otevřeně a bez zábran, zároveň ale čtenář vidí, že život je v mnohém lepší. Přijde mi to hezké, zvlášť když vezmu v potaz, jak moc tabuizovaná smrt v dnešní společnosti je.
Když to shrnu…
Kniha se mi líbila, uvítala bych ale ucelenější děj. Jinak Knize hřbitova nemám co vytknout, protože jsem dostala vše, co jsem očekávala – jemný humor, tajemno, nadpřirozeno a napětí. Při čtení jsem se skvěle bavila a opomenout nemohu ani krásné ilustrace, které má na svědomí Dave McKean.
Znáte tento zajímavý příběh? Láká vás podobné čtení?
Už se moc těším na vaše komentáře,
Péťa
Bibliografická citace: GAIMAN, Neil. Kniha hřbitova. Vyd. 1. Frenštát p.R. [pod Radhoštěm]: Polaris, 2008. 299 s. ISBN 978-80-7332-129-1.
Já to četla ve formě komiksu a líbilo se mi to moc 🙂 Ale já mám Gaimana a jeho dílo moc ráda, ať už komiksového Sandmana, skvělé Americké bohy (kupodivu i ten seriál je velmi dobrý), pohádkový Hvězdný prach či Oceán na konci uličky. Je to můj oblíbený autor a myslím, že Kniha hřbitovní se velmi povedla 🙂
Já jsem se k Sandmanovi pořád ještě nedostala, nechávám si ho jako třešničku na dortu. Asi hlavně proto, že na ty knihy nemám 😀 😀 Americké bohy mám ráda moc, na seriál si ale netroufám. A moje úplně nejoblíbenější kniha od N. G. je rozhodně Oceán na konci uličky ♥