Recenze: Koralina – Neil Gaiman

Malá Koralina Jonesová je chytrá a zvědavá holčička, která nenávidí, když si lidé pletou její jméno a oslovují ji Karolíno.

Poté, co se rodina přestěhuje do nového domu, musí jej Koralina ihned celý prozkoumat. Objeví dvacet jedna oken a čtrnáct dveří, přičemž jen třináct z nich se dá otevírat a zavírat. Čtrnácté nikam nevedou a zůstávají pro Koralinku záhadou. Když se jí jednoho dne podaří je otevřít, dostane se do jiného bytu v jiném domě, který se tomu jejich náramně podobá. Žije v něm ovšem Druhá matka, s knoflíky místo očí, která Koralinu považuje za své dítě a nehodlá ji pustit zpět.

Podle mě…

Novelu jsem se rozhodla přečíst spíš ze zajímavosti, než že by mě její námět sám o sobě nějak lákal. Neila Gaimana mám moc ráda a znám velkou část jeho knih, tak jsem si říkala, že zkusím i tohle, tolik oceňované dílko.

Kniha získala v roce 2003 ceny za nejlepší novelu Hugo Award, Bram Stoker Award a také ocenění Nebula Award .

coralinePřiznávám, že jsem byla docela překvapená, jak dobře se mi Koralínka četla. Příběh mě vtáhl do děje a já se rázem ocitla na vlně opravdu hezkého a nápaditého příběhu. Vypráví ho malé děvče, které je ze světa stále ještě udivené tím správných způsobem! Nešlo si nevzpomenout na knihu Sofiin svět a na povídání o tom, jak dospělí vnímají svět jako něco všedního a fádního, zatímco pro děti je to jen jedno velké dobrodružství. To jsem ale trochu odbočila.

Novela je psaná svižně a nezaobírá se přílišnými detaily, což podle mého názoru nebylo vůbec na škodu – nechávalo mi to mnohem víc prostoru, moje přebujelá fantazie se vyřádila a já jsem se ve finále bála vylézt z postele. Ano, třásla jsem se strachy! Namísto pohádky o kouzelné zemičce za tajemnými dveřmi jsem totiž objevila děsivý svět, který byl tak strašidelný právě tím, že se od toho našeho téměř nelišil.

Námět mi přišel docela originální a zajímavě uchopený. Samotná atmosféra knihy mě hned po několika stranách srazila na kolena a novelu jsem tak, také díky jejímu rozsahu, měla přelouskanou za pár hodinek.

Když to shrnu…

Od knihy jsem vlastně neočekávala skoro nic, byla jsem proto hodně překvapená tím, jak moc dobrá byla. Příběh mě vtáhl do děje, nechal mě, abych si sama vykreslila všechno děsivé a zároveň mi dal, tak trochu ve stylu Neila Gaimena, podnět k tomu, abych přemýšlela o lidech. Pokud váháte, zda si knihu přečíst, tak určitě nemusíte. Rozhodně za to totiž stojí!

coraline

Znáte tuto novelu nebo její filmovou verzi? Líbí se vám? Co říkáte na tento nápad?

Těším se na vaše názory,

Péťa

GAIMAN, Neil. Koralina. Překlad Ladislava Vojtková. Vyd. 4., dopl. autorem. Frenštát p.R. [pod Radhoštěm]: Polaris, 2014. 167 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-7332-211-3.

2 thoughts on “Recenze: Koralina – Neil Gaiman

    1. Hudba se mi také líbila, byť film jako takový mi přišel spíš průměrný. Moc jsem se neztotožnila s těmi modrými vlasy 🙂 Celý ten svět byl děsivý ještě předtím, než Koralina prošla dveřmi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *