Harry Potter, Petra Šolajová

Harry Potter – je jeho magie nedomyšlená?

Knihy s obrýleným hrdinou Harrym jsou dnes pro mnoho lidí srdeční záležitostí. Ani já sama nejsem výjimkou, ostatně byly to z velké části právě tyto knihy, které mě přivedly do světa knihomolů. Příběhy tohoto mladého kouzelníka mě provázely celým dospíváním a pomáhaly mi překonat mnoho životních úskalí. Navzdory tomu se na ně však už nedokážu dívat tak nekriticky, jako tomu bylo v minulosti.

Velký zlom v mém vnímání Harryho Pottera nastal v roce 2018, kdy jsem si po delší době znovu přečetla všechny knihy. Byla jsem stejně nadšená, jako poprvé, objevila jsem ale i spoustu otazníků, na které jsem prostě nedokázala najít odpovědi. Můj vysněný dětský svět získal první trhliny, které se ještě prohloubily před několika týdny, kdy jsem se ke knihám opět vrátila. Z nějakého důvodu jsem si myslela, že během tohoto čtení vyřeším všechny otázky, které se předtím vynořily. Jak asi už tušíte, nestalo se…

Harry Potter

Hero’s journey tak trochu jinak

Ještě předtím, než vám povím něco o tom, co mi na knihách vadí, pozastavím se nad jejich plusy. Přestože totiž J. K. Rowling nepřišla s ničím zase tak inovativním, přestavila čtenářům velmi realistický svět, do kterého mohli ve svých snech uniknout. Snad každý z nás toužil dostat dopis z Bradavic, vymanit se z nudného mudlovského světa a odjet od rodičů, kteří nám nerozumí. Zdálo se, že život by byl o tolik snazší, kdybychom se obklopili přáteli, čarovali a prožívali úžasná dobrodružství. Nebo se snad pletu?

Harry Potter byl skvělý nástroj, pomocí kterého jsme si takové dobrodružství mohli všichni užít. Autorka jej popsala, jako někoho velmi průměrného, do koho jsme se mohli všichni vžít. Harry byl obyčejný student, nevyčníval svým vzhledem ani chováním. Sportoval a vždy se snažil chovat dobře, čas od času ale vybouchl a křičel, choval se hloupě, občas se vykašlal na domácí úkoly a v jednom kuse porušoval školní řád. Zkrátka a dobře dělal věci, které jsme dělali i my, takže nebylo těžké prožívat vše skrze něj.

Schéma šablony zvané Hrdinova cesta. Zdroj: mauricgale.wordpress.com

Dějové zápletky knih také nebyly nijak zvlášť inovativní, ve své podstatě šlo o klasickou cestu hrdiny, jak ji vidíte popsanou na obrázku výše. Příběh byl však dobře řemeslně zvládnutý, napínavý a čtenáře si přitáhl. Jedním z hlavních plusů knih byly i skvělé postavy! Velká část hlavních aktérů je opravdu kvalitní, autorka zpracovala jejich minulosti, vlastnosti i pocity. Navíc se jí podařilo téměř nemožné – velmi uvěřitelně je provedla dospíváním. Za zmínku určitě stojí i postavy vedlejší, které mají vlastní motivaci a neproplouvají kolem hlavních hrdinů jen jako figurky v jejich hrách.

Jedním z hlavních důvodů úspěchu této knižní série je ale podle mého názoru bohatá historie čarodějnického světa. Autorka rozpracovala řadu témat, přidala důležitá správní centra (ministerstvo kouzel, nemocnice sv. Munga, banku u Gringottových…), milé detaily (jako třeba famfrpál, kouzelné tvory, speciální nápoje a sladkosti…) a prolnula reálnou historii s tou vlastní fiktivní. Vytvořila tak kouzelný svět ukrytý všem přímo pod nosem a naznačila, že se jen stačí dobře dívat, abychom jej odhalili.

Chybička se vloudí

Stejně jako jiná fiktivní universa, i tento svět je někdy trochu nedomyšlený. Existuje řada otázek, na které ale vlastně ani není potřeba získat odpovědi. Jsou to totiž maličkosti, kterých si při prvním čtení nejspíš ani nevšimnete. A pokud vás přece náhodou cvrnknou do nosu, nezkazí vám jinak dobrý pocit ze čtení. Myslím, že takové drobnosti lze najít v každé rozsáhlejší knižní sérii.

Jaké otázky mám na mysli? Namátkou třeba:

  • Proč jsou kouzelníci takový idioti, že nechápou mudlovské peníze a oblékání?
  • Jak je možné, že jsou Wesleyovi chudí?
  • Proč je v Bradavicích kolej, kde sdružují všechny zloduchy na jednom místě?
  • Proč studenti nepoužívají plnící pera?
  • Jaký rodič by poslal své dítě do Bradavic, když je tam tolik potenciálního nebezpečí?
  • Jak mohli být Dursleyovi na malé dítě tak strašně moc zlí?
  • Proč dostávají chytači za získání zlatonky tolik bodů? Nejsou díky tomu ostatní hráči trochu zbyteční?
  • Proč si Harry Potter nikdy nekoupil normální mudlovské oblečení, ale pořád tahal věci po Dudleym?

harry potter

Magie ex machina

Žádná z těch otázek není tak palčivá, aby zkazila prožitek ze čtení. Ne, to udělala magie! Čím jsem starší, tím víc se mi magie tohoto kouzelnického světa nelíbí. Je nasnadě, že autorka si zpočátku její vlastnosti příliš nepromyslela a později, když se to snažila nějakým způsobem zachránit, bylo už pozdě.

Řada autorů se při psaní svých děl drží úspěšných šablon (např. Hero’s journey) a pravidel. Jedna taková pravidla, která se věnují právě magii v knihách a filmech, představil americký spisovatel Brandon Sanderson. Ten tvrdí, že o magii toho nemusíme moc vědět, pokud se s ní v příběhu neřeší každý problém. V opačném případě, tedy pokud je magie stěžejní pro fungování daného příběhu, měla by být definována skvěle. A to se u Harryho Pottera nestalo.

Má tahle magie nějaké limity? Unaví se čaroděj po tom, co provede určitý počet kouzel? Je magie trvalá? Pokud ano, tak když během přeměňování změní studenti ježka v jehelníček, vydrží v téhle podobě už navždy? Zemře tedy zvíře? A je tedy možné provést kouzlo opačně a změnit neživou věc v živou? Stává se z ní normální myslící bytost, nebo má ježek nějaké limity a stále ho rajcuje pohled na jehlu? Už víte kam tím mířím?

Největší problém mám s tím, že magie je od určité chvíle zjevně nezávislá na čaroději, má své vlastní touhy a rozmary.

Jak jinak si vysvětlit existenci takových věcí, jako je Moudrý klobouk, Brk záznamů a Kniha přijetí? Jsou to původně obyčejné předměty, které jen někdo očaroval a ony posléze začaly samy přemýšlet. Stejné je to třeba s očarovaným Fordem Anglia, který se z nějakého důvodu rozhodl, že jeho snem je žít v lese. A co Pobertův plánek? Ten i po letech dokázal poznat, která tečka v Bradavicích je Snape a vymýšlet si pro něj nové urážlivé verše.

Možná byste řekli, že jsou to maličkosti, které přece nemohou můj prožitek nijak změnit. Ale opak je pravdou, s magií se totiž ve světě Harryho Pottera řeší v podstatě úplně vše. Z tohoto důvodu si myslím, že způsob jejího fungování si měla autorka trochu lépe promyslet.

harry potter

Jak se to díváte vy? Je podle vás magie tohoto kouzelnického světa trochu nedotažená, nebo si to nemyslíte? Vadí vám to, nebo jste nad tím nikdy nepřemýšleli? Také je pro vás Harry Potter srdeční záležitost?

Těším se na vaše komentáře,

Péťa

1 komentář u „Harry Potter – je jeho magie nedomyšlená?

  1. Skvělý článek, díky za něj. A naprosto s tebou souhlasím (a přítel dozajista taky :-D), co se týče té nepromyšlenosti nebo spíš nedotaženosti určitých aspektů HP. Četla jsem několik fanfikcí, kde se autoři pokoušeli přesně takovéhle otázky zodpovědět a některým se to vlastně vážně povedlo. Některé věci jsou jistě předmětem debaty (nebo by mohly být), u jiných mi to spíš ale přijde jako takové hnidopišství, ale možná jsou to jen takové věci, kde mně osobně stačila odpověď v knize – a nebo mi na tom problému vadí něco jiného. Viz Zmijozel – to není původně kolej pro zloduchy. Jenže prostě kouzelnická společnost se zvrhla a prostě v tom byl problém. Ne v tom, že je někdo ctižádostivý a váží si svého původu nebo tak něco.
    Obecně mi připadá, že by světu HP prospělo, kdyby byl popsán ještě z pohledu jiného studenta z jiné koleje, třeba Mrzimoru. A klidně by to zase mohlo být schéma Hrdinovy cesty (které jsem mimochodem neznala a je to boží, díky za představení tohoto konceptu!), protože proč ne, funguje to a pro čtenáře je to vlastně ideální model.

    Skvělý článek a myslím si, že by tě za něj nikdo neměl kamenovat. HP je srdcovka, ale kdybych dneska měla číst Kámen mudrců poprvé, nevím, jestli bych pak dalších deset let byla tím světem posedlá. 😀 I když, je fakt, že Harry mě začal neskutečně štvát především v pátém díle. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.